Lenka Mahútová

Poslední dobou se k nám z různých stran dostávají zprávy o tom, že prodeje balených vod pomalu, ale jistě klesají. Podle statistik klesly prodeje od roku 2004 do roku 2011 o 24%, což znamenalo 293 milionů litrů. Podle Českého statistického úřadu však za poslední dva roky spotřeba opět mírně roste.  Naproti tomu se začínají objevovat různé propagační akce na „kohoutkovou“ vodu. Čistá voda z kohoutku tak nenápadně začíná svou renesanci. Důkazem může být, že podle nedávných průzkumů pije vodu z domácího vodovodu přibližně 85% lidí v Česku. Co však stojí za zvyšující se spotřebou stáčené vody?

Minerální voda, tedy voda získávána z podzemních zdrojů, je v povědomí veřejnosti vnímána jako zdraví prospěšná a velmi kvalitní. To je pravda, protože obsahuje větší či menší množství minerálů, které jsou pro lidský organismus nezbytné. Samotná voda tedy je opravdu prospěšná. Jak je to ale se stinnou stránkou její těžby?

V Česku se balená voda vyrábí a prodává již od 18. století. První větší rozmach však zažila až v 19. století. Voda se v té době ale těžila, balila a rozvážela v nesrovnatelně menším měřítku než v dnešních dnech, a její dopad na přírodu i obchod byl zanedbatelný. Citelnější rozmach zažila balená voda ve 20. století během druhé světové války. Zásadní je však nárůst výroby i prodeje v devadesátých letech, kdy přišla éra plastových PET lahví.

Příběh PET lahví v České republice začal v 90. letech, kdy se se začaly plnit limonádami a později minerálními vodami. V roce 1999 byl nárůst PET lahví v oběhu tak strmý, že nakonec vedl ke zhroucení zálohového systému na výkup skleněných lahví minerálních vod. PET lahve tak odsunuly ty skleněné do ústraní.

Za kolik se v Česku vydražila nejdražší skleněná lahev? Kdy se vlastně začala plnit voda do skla? A v jakém roce začaly vytlačovat sklo „petky“? Odpovědi na tyto a spoustu dalších záludných otázek jsme pro vás sesbírali do dnešního příspěvku, kterému bude vévodit právě sklo.

Každých šedesát sekund si lidé na naší planetě koupí neuvěřitelný milion plastových lahví. Podle nejčernějších odhadů by toto číslo mělo během nadcházejících dvaceti let dosáhnout dvojnásobku. Zemi zaplavují tuny plastu, který se daří recyklovat ani ne z 50 %. Zbytek končí na skládkách, ve světových mořích a oceánech. Ještě před 24 lety jsme ale nosili balenou vodu ve skleněných lahvích a o vynálezu jménem „petka“ jsme neměli sebemenší ponětí.

Balená voda se v posledních dvou dekádách stává rychle rostoucím byznysem. Za litr vody z kohoutku zaplatíte asi 60 haléřů. U balené vody se může jednat i o tisícovky. Nejlevněji ji u nás pořídíte asi za 2,50 Kč. Existují však i firmy, které si udělaly z prodeje vody milionový byznys. K dostání už je dneska třeba voda z horských oblastí nebo dešťová voda z australské Tasmánie.

Spotřebitelé balancují mezi dvěma tábory. Na jedné straně stojí společnosti, které profitují na prodeji balené vody a dělají vše pro to, aby spotřebitel nosil domů těžké plastikové balíky vod, na straně druhé jsou potom vodárenské společnosti, jejichž zájmem je, abychom doma kohoutky roztočili naplno.  K jakému táboru se přidat? Možná vám v rozhodování pomohou následující řádky.

Dostatečný pitný režim udržuje naše tělo v kondici, urychluje funkci metabolismu, odvádí z těla odpadní látky, přispívá ke kráse pokožky, ale i pocitu sytosti. Naopak nedostatečný příjem tekutin zatěžuje naše ledviny, mění cukry na tuky, způsobuje únavu i úporné bolesti hlavy a může vést k mnohem závažnějším zdravotním komplikacím. Co ale pít? Vodu? Ovocné a zeleninové šťávy? Čaje, kávu nebo snad zeleninové nebo masové vývary? Máme pro vás rovnou 8 důvodů, proč svůj pitný režim postavit na vodě.

Voda je životadárnou tekutinou, bez které se naše tělo zkrátka a jednoduše neobejde. Rozhodně ne tedy více než dva, maximálně tři dny. Třeba u jídla se vědci a lékaři shodují na tom, že naše tělo bez něj dokáže přežít až 60 dnů. Přesto však na důležitost pitného režimu pravidelně zapomínáme. Negativní důsledky nedostatečného příjmu tekutin jsou přitom opravdu nebezpečné.

Jeden litr vody z kohoutku je zhruba stokrát levnější, než litr vody balené. Jediným konkurentem – alespoň co se finanční náročnosti týče – je tedy pro kohoutkovou vodu pouze voda ze studny. Ta je sice zdarma, její kvalita se ale může měnit závratným tempem. Jaké nejčastější mýty se vody ze studny týkají? Uvedeme je pro vás na pravou míru! Laica

Věděli jste, že kvalita vody, kterou si doma natočíte z kohoutku, je kontrolována přísněji, než třeba kvalita chleba nebo ovoce v obchodech? A že patří dokonce mezi ty vůbec nejkvalitnější na celém světě? Přesto však (anebo právě proto) kolem ní koluje celá řada nesmyslných mýtů, které nás mají nahnat do obchodů, ve kterých vezmeme útokem regály s vodou balenou. Co takhle si uvést na pravou míru šest nejčastějších mýtů o kohoutkové vodě, kterým stále řada z nás zcela neopodstatněně věří.