Můj první maraton: Trénink v podvečerních hodinách

Můj první maraton: Trénink v podvečerních hodinách

To byl včera běh. Zakopla jsem o roxorovou tyčku trčící z chodníku. Spadla jsem. Krvavé dlaně, kolena, poškrábané levé stehno, modřiny i na bříškách prstů, naražená noha - trochu mi to vyrazilo dech, trvalo mi asi dvě minuty, než jsem se posbírala. Chlapíj jdoucí okolo o mně pohledem nezavadil, natož aby se zeptal, zda jsem OK. Ale nevzdávala sem to a běžela jsem dál.
4km u řeky proti větru jsem se snažila dát rychle, ať to mám za sebou, potom mezi garážemi asi půl kilometru předbíhala s autem. Postupně zrychlovat a sledovat tachometr dokud neodbočil .... jelikož to byl už 9 km, těšila jsem se na výsledek, až přijdu domů ... před blokem sem stiskla stop na endomondo a běžím pěšky nahoru do schodů. Najednou jsem ucítila bolest v krku - při pádu jsem se do tváře nebouchla, asi proto jsem si natáhla sval na krku. Au. Chtěla jsem si ho promasírovat ... zvedla jsem ruku a vypadl mi mobil z aha - roztržená kapsa - no pěkné, nechápu, že mi nevypadl při běhu .... ale když jsem ho zvedla, otevřela se aplikace, tak jsem zmáčkla OK a už mě děti čekaly u dveří. 

Moj prvy maraton

Až doma sem zjistila, že sem nestiskla OK, ale Zrušit měření. Takže z toho hrozného tréninku nemám ani záznam. A já sem hrozná (nenapadá mě jiné slovo), když nemám záznam, jakoby sem neběhala. Manžel mě však uklidňuje: „Neboj, ten běh se ti z nohou nesmaže :-)“  (tak skoro).

Moj prvy maraton
comments powered by Disqus