Čističky vzduchu by měly být v muzeích, archívech a knihovnách samozřejmostí. Vzpomeňte na povodně 2002

Čističky vzduchu by měly být v muzeích, archívech a knihovnách samozřejmostí. Vzpomeňte na povodně 2002

Úctu vzbuzující místa, která by měla chránit naše kulturní dědictví a památky, abychom nebyli těmi posledními, kdo je zažije. Místa, která schraňují důležité historické materiály a svědectví o tom, čím si prošly mnohé generace před námi. Stejně jako my obdivujeme ty předchozí, jednou bude možná někdo pátrat po tom, jak jsme žili my. Bude pátrat v muzeích a archívech. Je ale třeba udělat něco proto, aby vůbec bylo v čem pátrat.
Ráj milovníků historie i ráj plísní
     Sporadicky větrané, v horším případě nevětrané prostory skýtají ideální podmínky pro vznik nejrůznějších plísní a šíření mikroorganismů. Ty potom škodí nejen lidem, kteří v těchto prostorech dobrovolně i pracovně tráví čas, ale i samotným exponátům nebo archiváliím. Je pochopitelné, že na veškeré pracně shromážděné materiály, ať už se jedná o ty v muzeích či archívech, nemůžeme jen otevřít okno, nechat je zoxidovat a vystavit je slunečnímu záření. Přesto je vzduch v těchto prostorách, kromě neprodyšně uzavřených boxů, nutné čistit a také je žádoucí zabránit vzniku vlhkosti, v níž mají plísně ráj na zemi.

Čím usnadnit pokladům existenci?
Jak tedy dokázat zajistit vhodné podmínky pro exponáty v muzeích a archiválie v archívech a zároveň kvalitní vzduch pro jejich zaměstnance i návštěvníky, když mnohdy nelze jednoduše větrat, nebo by to někdy ani nestačilo? Jak se zbavit plísní na místech, kde uchováváme cenné dokumenty a materiály o naší minulosti, na kterých se mohou obyčejné plísně jednoduše, zato však nenávratně podepsat? Řešením mohou být čističky vzduchu, v tomto případě jejich modely určené pro velké prostory. Proč?

Pleseň na knihách

     Čističky vzduch šetrněji dezinfikují až z 85 % a v samotné čističce je vzduch dezinfikován dokonce až z 99 %. Škodlivé mikroorganismy a plísně jsou hubeny při teplotě 200°C, která je uvnitř čističky vzduchu. Právě tyto nechtěné mikroorganismy a spóry plísní jsou všude kolem nás, nedokážeme se jim vyhnout, v muzeích, archívech a knihovnách tím spíše ne kvůli specifickým podmínkám těchto prostor – nepravidelnému větrání, nižší teplotě a vyšší vlhkosti. V knihovnách a muzeích může být vlhkost zvyšována například i tím, přichází-li návštěvníci zvenčí, když je obecně zvýšená vlhkost, třeba prší.

     Plísně nejčastěji vznikají v prostředí, kde je 70% vlhkost, k rozrůstání a šíření jim však stačí i nižší hodnoty. Jejich vystřikování nejrůznějšími chemikáliemi přitom zdraví mnohdy příliš neprospívá a jde pouze o dočasné řešení.

     Takovým modelem, který by mohl v archívu či muzeu velmi dobře posloužit nejen k ochraně exponátů a archiválií před plísněmi a mikroorganismy, ale který by mohl i zajistit čerstvý vzduch, aby si návštěvníci muzea automaticky nespojovali prohlídku se zápachem zatuchliny, může být Airfree E125 vhodný do prostorů o ploše 50 m². Není u něj potřeba vyměňovat filtry, má rychlý výkon, nízkou spotřebu energie i pěkný vzhled. Tím nejdůležitějším je samozřejmě patentovaná TSS technologie a certifikace ISO 17025.

     Skvěle mohou v podmínkách archívů a muzeí posloužit také modely čističek Airfree WM140 a WM300. První jmenovaný se hodí do prostorů o ploše 32 m², zatímco ten druhý si poradí i s plochou 80 m². U obou je možnost přidělání na stěnu, nemusí tedy nikde ani při nejmenším překážet. Oba jsou kompletně tiché, bezúdržbové a nabízí technologii TSS jako model E125.

Pleseň na obraze

     Archívy, muzea i knihovny jsou ale z logiky věci obvykle prostory velké a nabízí se otázka, jak zajistit efektivní čištění vzduchu i v těchto případech? Doporučení je velmi jednoduché. V těchto situacích je vhodné vytvořit série čističek vzduchu. U modelů, které čistí menší plochy, můžeme umístit čističku třeba na každém 5. - 6. metru délky prostoru, u nejvýkonnějších modelů (např. WM600) můžeme zvolit interval 10 metrů.   

Povodně jako vzpomínka a odstrašující případ
     Léto 2002 bylo pro Čechy neveselé, Praha se potýkala s povodněmi a pojmy jako vysoušení budov a dezinfekce vzduchu se najednou skloňovaly dnem i nocí. Poškozené unikátní kousky v muzeích, cenné knihy v knihovnách, dokumenty a v archívech a všelijaké exponáty bylo třeba dlouze čistit, hluboce zmrazit, aby následně mohlo vůbec dojít k jejich složitému restaurování.

Povodne 2002 Praha

     Problémy samozřejmě nenastaly jen v těchto budovách, potíže měli i obyčejní lidé ve svých domovech, v nichž se najednou brodili vodou či bahnem. A ani po odklizení si zdaleka neoddychli. Čekal je ve většině případů dlouhý boj s plísněmi, které se zde rozbujely. Jeden chemický postřik střídal druhý, úleva nastala obvykle jen v mysli, protože se proti plísním „něco udělalo“, ale mikroorganismy se nevzdávaly. S čističkami vzduchu by tyto situace byly mnohem snazší. Dobře, že to víme alespoň teď…

     Boj s plísněmi může být účinný i šetrný, pokud si zvolíme ten správný způsob. Plísně i nejrůznější mikroorganismy, které mohou nenávratně poškodit naše kulturní a historické dědictví by neměly dostávat šanci. Řešení je totiž tak jednoduché, že by byla škoda, kdybychom si jimi nechali byť jen kousek naší historie vzít.
comments powered by Disqus
comments powered by Disqus