Sluchátka bez kabelů

Sluchátka bez kabelů

Bezdrátová sluchátka se těší stále větší oblibě a jejich výběr je obrovský. Otestovali jsme pro vás dvě cenové skupiny, takže zjistíte, zda má smysl si připlatit, jestli bude zvuk o tolik lepší a co získáte navíc. Rozdíly tu jsou, ale možná ne tak velké, jak byste čekali.
Sluchátka bez překážejícího kabelu vypadají jako budoucnost mobilní reprodukce hudby. Je pravda, že doba pokročila a dnes můžete koupit skutečně výborně hrající kusy, které vydrží celý den. Ale také si za ně výrobci nechají řádně zaplatit. My jsme pro vás vybrali do testu bezdrátová sluchátka s náhlavním mostem do 2 000 Kč a do 4 000 Kč.

Problém samotného přenosu
O problematice kodeků jsme se po­drobně rozepsali v minulém Computeru 9/17. Takže teď už jen ve zkratce. Základní kodek SBC je ztrátový a působí značené akustické škody i ve velmi kvalitní nahrávce. Lepší cestou je podpora AAC, kterou využívá zejména Apple. Pokud máte v iPhonu hudbu ve formátu AAC a sluchátka podporující tento kodek, získáte na výstupu nezměněnou kvalitu, nic se nekompri­muje, jen streamuje. Další možností je aptX, což se týká zejména Androidů s čipem Qualcomm. Kodek je to sice ztrátový, ale páchá daleko menší škody než základní SBC. Stran poslechu hudby u této kategorie sluchátek je tak rozdíl mezi AAC a aptX prakticky nerozpoznatelný.

Naprostá většina sluchátek z dražší skupiny podporuje aptX a nemalý po­čet kusů i AAC. V levnější skupině jsou to jen sluchátka Sony, která kromě SBC podporují i AAC. Všechny ostatní modely vám dovolí použít jen zá­kladní kodek. Dle teorie je kodek SBC slyšitelně horší než AAC a aptX, ale v reálu to nemusí být tak úplně prav­da. Někteří výrobci se snaží přímo ve sluchátkách eliminovat akustické ško­dy. Třeba sluchátka JBL Everest 300 maskují SBC kodek tak dokonale, že to chce hodně hodin poslechu, abyste to poznali. Podobným způsobem se překvapivě chová většina sluchátek z nižší skupiny, což je jen dobře. Bohužel se tuto informaci málokde dozvíte. Jediná sluchátka, která měla jen podporu SBC a u kterých bylo působení kodeku hodně znát, jsou MiPow M3 Lite. Ale třeba Sennheiser, který podporuje aptX, počítá s lim, že jej využijete. Takže iPhonisty nechává na holičkách a korekce SBC kodeku se nekoná. Je to bohužel škoda, že si musí člověk vybírat sluchátka hlavně podle telefonu. Nicméně v záloze je ještě kodek LDAC od Sony, který se má stát nedílnou součástí Androidu 8, takže za několik let bude problém s bezdrátovým přenosem hudby minulostí.

Nepřehlédněte:
Multiroom reproduktor od Jam Audio
JBL Everest 300

Aktivní potlačení hluku

Izolace okolního zvuku byla ještě nedávno čistě pasivní záležitostí, yáleželo tedy na náušníku a konstrukci sluchátek. Aktivní potlačení může být efektívnější, protože dovolí výrobci otevřenější konstrukci, a přitom pořád neuslyšíte okolní hluk. Nicméně tak praví teorie. Celé to funguje poměrně jednoduše: mikrofon odposlechne okolní ruch, otočí se fáze zvuku a ten se pošle do ucha. Díky interferenci se zvuk v protifázi vynuluje s rušivým zvukem a do ucha se tak hluk nedostane. Problém je v tom, že je třeba mít správně citlivý mikrofon; pokud totiž odposlechne něco, co se následně nestane přesným opakem rušivého zvuku, změní se aktivní potlačení ruchu na aktivní generování ruchu.

Jestliže má tato technika fungovat spolehlivě a ideálně v celém slyšitelném spektru, bude drahá. Proto nás příjemně překvapilo, že se ve vyšší kategorii objevily modely, které NC (Noise Canceling) mají. Konkrétně jde o Sony, Philips a Creative. Nečekejte ale stejnou kvalitu jako u sluchátek s dvojnásobkem ceny. Sony a Creative filtruji spíše nižší kmitočty, takže třeba sekačku na trávu uslyšíte citelně méně, ale lidská řeč bude jen lehce zkreslená. Philips je na tom o něco lépe - snaží se tlumit v celém spektru, ale jen do určité míry. Vše je otázkou ceny; systémy v těchto sluchátkách jsou nastaveny tak, aby něco odfiltrovaly, ale aby nezasahovaly do produkce, což se docela daří. Jde tedy o značně zjednodušenou verzi NC, a pokud ji v těchto konkrétních případech necháte vypnutou, možná si toho ani nevšimnete.

Na baterie klidně 26 hodin
Na základě měření se dá říct, že můžete téměř s jistotou počítat se dvěma třetinami času, které deklaruje výrobce. Pokud některá sluchátka slibují třicet hodin výdrže, museli byste najit ideální nezarušené prostředí, poslouchat na nízkou hlasitost, při ideální teplotě a také hodně záleží na tom, co budete přehrávat, jaký kodek budete využíva, kolik bude ve skladbě basů atd. Proto je realita tolik jiná. A stejně jako berete s nadhledem údaj o spotřebě paliva u auta, berte s rezervou i údaje o výdrži bezdrátových sluchátek.

Obecně platí, že čím větší sluchátka, tím větší baterie se do nich dá schovat a tím déle vydrží. Přirozeně záleží také na výkonu reproduktorů, výkonové třídě Bluetooth atd. V testu se našlo hned několik sluchátek, která překonala dvacet hodin přehrávání. U baterii je škoda. že se nedozvíte, kolik mají energie. Některá sluchátka umí na iOS zobrazit ikonu s přibližným stavem, nicméně zjistit stav hned při zapnutí prakticky nejde. Většinou sluchátka hlasem nebo tónem oznámí, že jsou vybitá, což může být model od modelu posledních třicet minut hraní, nebo klidně i tři hodiny.

Nepřehlédněte:
TEST JBL Horizon: víc než jen radiobudík
Stejně problematické je změřit dobu nabíjení. Opět proto, že nemáte pře­hled o tom, kolik má v daný okamžik baterie procent. Někteří výrobci dobu nabíjení udávají, ale zase neřeknou nic o použitém zdroji.

Stavové diody většinou indikují jen stav vybito, nabíjení a nabito, což celou situaci moc neřeší. Ideální je tak nechat sluchátka nabíjet přes noc, nebo s sebou nosit 3,5mm jack kabel, kterým se u všech sluchátek dá poslech zachránit i s vybitou baterií, pochopitelně ale nebude fungovat NC, pokud jej sluchátka umí. Toto je podle nás jeden ze zásadních důvodů, proč se lidé bezdrátových sluchátek bojí - snadno se může stát, že si ráno vezmete v dobré víře sluchátka, a ona za půl hodiny přestanou hrát.

JBL Everest 300

Vyberte si svůj zvuk
Tak jako ve všech ostatních kategoriích sluchátek, i tady se projevuji dva základní hudební projevy: snaha o věrnost a snaha o zábavu. Už jsme to psali mockrát, jeden směr není lepší než druhý, jde výhradně o preference posluchače. Jenže zatímco v ln-Ear světě narazíte na spoustu sluchátek s věrným analytickým projevem, v tomto případě jsme tu měli jediného zástupce: Panasonic. A upřímně se mu to povedlo dobře jen v té levnější kategorii.

Zábavný zvuk jasně vede, zejména díky mladým a tomu, co poslouchají. I zaběhli Výrobci stále častěji vstupují do populárního trendu basujicích sluchátek. Naštěstí už ale většina firem upustila od masivních basů a snaží se projev zneutrálnit. Sluchátka jsou tak univerzálnější a dá se s nimi poslouchat třeba i klasika, na které si obvykle basová sluchátka vymlátí zuby. Druhým problémem bývají nezřídka kytary - jak prostá akustika, tak i podladěná rocková kytara jsou hodně náchylné na potlačení středů a potřebuji své místo ve spektru. Jejich zvuk pak může zcela zaniknout za vokály, nebo se utopí v basovém projevu. Při výběru sluchátek byste tak měl i mít představu o tom, co vlastně chcete slyšet. Je-li vaší doménou elektronická hudba, pop, hip-hop a další styly, které nutně vyžadují silné basy a reálné nástroje se v nich objevují sporadicky, máte v podstatě vyhráno. Kromě Panasoniců a Marshallů si můžete vybrat cokoli a bude se vám to líbit. Pokud ale utíkáte i k jiným stylům, jako je rock, blues, jazz atd., vyberte si sluchátka se světlejším projevem, kdy basy nemají takovou dominanci a budete mít lépe pokryté střední kmitočty.

Nepřehlédněte:
Test TOUCHIT: Sluchátka JBL Everest 300
Pohodlí na prvním místě
Snad jedna jediná sluchátka v testu se dají označit za vyloženě nepohodlná, Philips SHB3060WT s tvrdým plastovým mostem, který tlačil do hlavy. Zbytek sluchátek měl mosty polstrované, nebo i když byly plastové, byly lépe vytvarované. Pokud vás tlačí most, nedá se toho moc dělat. Na internetu se sice občas objevuji návody, že se dá plast nahřát a jinak vytvarovat, nicméně to děláte na vlastní nebezpečí.

Druhou věcí je přítlak náušníků. Některá sluchátka volí silnější přítlak, aby lépe držela na uších, jiná počítají spíš s domácím použitím a mají přítlak menší. Hodně záleží na tom, jak velkou máte hlavu, protože se materiál mostu chová jinak, když je „v klidu" a když je napnutý. Oba problémy se dají řešit, silný přítlak se tradičně řeší natažením sluchátek na hrnec, kde se nechají ně­kolik dní roztáhnout. Malý přítlak pak můžete vylepšit svorkou, gumou nebo něčím podobným, a naopak necháte sluchátka stáhnout. Je třeba počítat s tím, že čerstvě vybalená sluchátka vám možná nebudou úplně sedět, ale vydržte pár dni, až si „zvyknou".

Prakticky to stejné se dá říct o náuš­nicích, postupem času mohou podle materiálu měknout, nebo tvrdnout. Přece jen jsou v kontaktu s kůží a ne­milosrdná chemie může za několik let udělat své. My jsme zkoušeli sluchátka na více lidech, vždy však minimálně na dvou různých hlavách, abychom byli v hodnocení co nejobjektivnější. Přesto berte naše postřehy s jistou rezervou: co se jednomu zdá měkké, může být pro druhého jako kámen.
A to stejné platí o síle přítlaku a hmotnosti. Problémem mohou být i brýle - někdo je nemusí vůbec cítit, jiný bude trpět.

Varujeme vás před nákupem naslepo. Ideální je, abyste nosili sluchátka minimálně hodinu, jinak nemáte šanci zjistit, jestli jsou pro vás pohodlná, nebo ne.

JBL Everest 300

Ovladač hledejte za uchem
Kromě zvuku se sluchátka liší i možnostmi ovládání. Většinou jsou ovládací prvky na pravé škebli, protože se počítá s tím, že většinu populace tvoři praváci. Ovládacím prvkům věnujte zvláštní pozornost. Na jejich rozmístěni si budete muset zvyknout a prostě se je naučit, to hlavní je ale jejich chod. Když je plastový a tuhý, můžete slyšet cvakání kontaktů v uchu, a to není nic příjemného. Nám se nejvíce líbilo dotykové ovládání, které měla sluchátka Niceboy a Urbanears. Klep­nutím do škeble pozastavíte hudbu, tahem nahoru a dolů měníte hlasitost a tahem zleva doprava nebo obráceně přehazujete skladby.

Ovládání si každý výrobce řeší trochu po svém: oba modely Philips, Sony MDR-ZX770BN a třeba Creative sází na množství tlačítek. Takže máte oddělené přehazování skladeb, pauzu a regulaci hlasitosti. Bude to chtít tro­chu cviku, než se naučíte, kde se jaký prvek nachází. O něco lépe se orientu­je na ovladači, který je vně sluchátka, což mají modely MiPow a Panasonic RP-BTDl0. Naprosto geniální je malý joystick na Marshallech - na první dobrou víte, čim hudbu zesílit a jak přeskočit na další song.

JBL Everest 300
Hudebně se trochu blíží Sony, jen o něco citlivěji pracuje s basy, Projev je velmi energický, výšky mají sílu, a přitom nejsou agresivní. Snad jen na vyšší hlasitosti mohou mít housle náznaky agrese. Líbilo se nám podání vokálů a krásný široký prostor. Konstrukce je docela masivní a je vidět, že sluchátka snesou i ostřejší zacházení. Přesto vypadají elegantně a jsou výborně zpracovaná. Zajímavé je, že JBL sází jen na základní SBC kodek, avšak uvnitř má vlastní čip, který se snaží minimalizovat akustické škody, což se mu velmi dobře daří. Zamrzí trochu nestandardní připojení pomocí 2,5mm jacku; v balení sice najdete správný kabel, ale pokud jej ztratíte, může být obtížné jej sehnat. Ještě se nám líbilo ovládání, dobře tvarovaná tlačítka máte za uchem.

comments powered by Disqus