Noví bojovníci v hudební aréně

Noví bojovníci v hudební aréně

Málokdy se recenzentovi podaří dostat do rukou výrobek, který se ještě neobjevuje na pultech prodejen nebo dokonca o něm nenajdete ani zmínku na stránce výrobce. Takovouto možnost jsem měl v případě nové série amerických reprosoustav JBL označené jako Arena. Její úlohou je nahradit předcházející základní série od JBL, a to LOFT a ES série.
První vlaštovkou z této série byly reprosoustavy Arena 180, do jarního čísla H&S se však nevešly. Dnes už jsou běžně dostupné i na slovenském trhu, aktuální cena páru je 599 €. Podle očekávání JBL Arena umožňuje sestavit celé domácí kino, takže Arena 180 zdaleka nejsou sirotci. Doplňují je ještě menší sloupovky Arena 170 (399 €), regálovky Arena 130 (249 €). Jako surroundové repro se mohu použít i specializované Arena 120 (199 €). Center nese označení Arena 125C (199 €) a subwoofer SUB100 (299 €). Tedy ceny i pro běžné smrtelníky, navíc jsou na sety 5.0 a 5.1 připravené slevy. Co mohou reprosoustavy této cenové kategorie tedy nabídnout? Nová Arena přináší oproti předešlým sériím nejen kosmetické úpravy, ale zaujme několika přímo zásadními změnami. V sérii se totiž nevyskytují žádné trojpásmovky, které byly v posledním čase pro JBL typické. Namísto několika let používaných střeďáků a basáků z materiálu PolyPlas™ a kovových výškáčů CMMD® Lite použilo JBL u Areny klasické papírové basáky a textilní kalotku výškového měniče. JBL totiž u série Arena vycházelo z technologií použitých v legendárních studiových reprosoustavách M2 Master Reference Monitor, které kromě jiného slouží v nahrávacím studiu Belmont University v Nashvillu. Na akademické půdě se tu nacházejí až čtyři studia. V nejslavnějším z nich s názvem Columbia Studio, otevřeném už v roce 1960, nahrávali svoje plotny takoví velikáni, jako např. Bob Dylan, Johnny Cash či Simon a Garfunkel.

JBL Arena

Pravda, současné Arena 180 se tvarem M2 Master Reference Monitor nepodobají ani náhodou. Jsou to klasické sloupy respektující současné estetické trendy. S rozměry 1086 mm x 217 mm x 314 mm (v x š x h) nepatří mezi drobečky. Horní podstava ozvučnice je směrem dozadu zkosená, což spolu se zaoblenými hranami podle mě dodává Arenám potřebný šmrnc. Krycí mřížka je plastová, potažená průzvučnou tkaninou. Shora a zdola ji zdobí stříbrné lišty. Zajímavostí je, že kromě věčně přítomné černé jsou stoosmdesátky (ale i všechny ostatní modely série) dostupné i v bílé barvě. Vinylová fólie imituje povrchovou strukturu dřeva. Ozvučnice stojí na gumových nožičkách, ale přiložené jsou i hroty. Celkové vyhotovení všech produktů série Arena je vzhledem na příznivou cenu více než uspokojivé. Hmotnost mírně přesahující 15 kg není rekordní, ale při reprodukci se ozvučnice jevila jako dostatečně tuhá. Dýchá přes zadní basreflex umístěný nad terminálem s konektory.

Použité papírové měniče jsou v případě středobasů zdvojené, každý s průměrem 178 mm. Textilní výškáč má tradiční jednopalcový průměr, což je – přeloženo do řeči mezinárodně platné soustavy jednotek SI – přibližně 25 mm. Ústí do jemně naznačeného horního nálevu.

JBL Arena

I když jsou použité technologie oproti předešlým sériím inovované, zvuková filozofie JBL zůstala v principu zachovaná. Pokud jste tedy příznivci zvuku JBL, ani série Arena vás z vaší náklonnosti určitě nevyléčí. I tak je však možné pozorovat u JBL Arena 180 několik zajímavých vlastností. V první řade je to jejich „dvoupásmovosť“ v tom nejlepším slova smyslu. To znamená, že i přes svoje poměrně velké rozměry se chovají jako větší regálovky. Projevuje se to velkým detailem, přesností podání a čistotou reprodukce. Speciálně bych vyzdvihl otevřenost projevu na tuto cenovou hladinu mimořádně nadstandardní. Pokud tuto vlastnost nedostane reprosoustava přímo do vínku, jen těžko se k ní budete dostávat hledáním vhodné kombinace kabelů, zesilovače, prostě laděním celého řetězce. Ruku v ruce s otevřeností reprodukce souvisí i reálné vykreslení prostoru, který nezřídka překračuje hranice poslechového trojúhelníku a nešetří třetí dimenzí. Protože materiál membrán jednoznačně ovlivňuje barvu zvuku, podání výšek textilní kalotky je oproti kovové jemnější. Basy jsou zase oproti dvoupásmovým regálovkám mohutnější, stále si však zachovávají svoji konturnost. Pochopitelně, chcete-li zvuk silný v nejspodnějších partiích nebo jste příznivci např. vážné hudby v podání symfonického orchestru, sáhněte raději např. po Studio 290. Ta jsou na tento žánr jako stvořená.

Při testovaní JBL Arena som vychádzal z toho, že v tejto cenovej kategórii budú slúžiť ľuďom túžiacim po slušnej kvalite za veľmi prijateľnú cenu. A tí určite nebudú počúvať len samé audiofilské delikatesy. V rámci bohatého hudobného menu som si pri nich s radosťou zaspomínal napr. na niekdajšiu avantgardnú art-popovou partičku Art of Noise, jejichž elektronika plná detailů jim velmi chutnala. Ať už v kouscích jako Moments In Love, Peter Gunn, či v té skladbě... (ak se to jen jmenuje???)... aha, už vím: Paranoimia! Ještě za pár let spíš nabízel Radim Hladík s kapelou M Efekt svoje jazzrockové lahůdky z alba Svítání. A stoosmdesátky potvrzují, že JBL hrát rock nezapomněly. Od Blue Effectu, ktoeý musel zmodrat, protože nebyl dostatečně červený, je už jen krok ke Collegium Musicum. Ulice je najednou „plná plášťů do deště“, ale Hommage Á J. S. Bach za podáním JBL Studio 290 pochopitelně zaostává. Nemá na to jednoduše dostatečný objem plic. Zato akustický jazzík je na nevelmi drahé sloupovky parádní. Rebelka Nina Simon v I Loves You, Porgy je zásah do černého. Ani digitální záznam nic nezmůže proti analogovému pohlazení dřevěných ozvučnic klasických akustických nástrojů. Mnohem slušněji vychovaná Rebecca Pidgeon v klasické Spanish Harlem zní v souladu s nahrávkou trochu ostřeji, podání prostoru je však příkladné. Technická kvalita nahrávek Boba Marleye nebyla nikdy skvělá. Ani JBL Arena si ji nevymyslí. Jejich reprodukce totiž v žádném případě není efektní. A to je jen dobře. Celkové hodnocení vzhledem na cenu: palec vysoko nahoru!

JBL Arena

Sloupové Arena 180 mají určitě ambici stát se nejprodávanějším modelem série. Měl jsem však možnost poslechnout si i JBL Arena 120. I bez předcházejícího obeznámení se s technickými údaji každý rychle pochopí, že jde o reprosoustavy určené na pozece surroundových reprosoustav v domácím kině. Prozradí to jejich relativně malá hloubka (jen 113 mm) a úchyty na zavěšení integrované do zadní stěny kabinetu. Jinak však všechno napovídá tomu, že by 120-ky mohly hrát jako „normální“ regálovky. Osazeny jsou stejnými měniči jako 180-ky, jen průměr středobasu je 140 mm. Vzhledem na určení je ozvučnice těchto regálovek menší a uzavřená, což se projevuje i na menší otevřenosti a čistotě zvuku v porovnání s velkými 180-kami. Basový fundament je vzhledem na rozměry soustav překvapivý. I když z kvalitativní stránky je signál posílán do zadních kanálů rovnocenný (kdeže jsou pravěké časy „prologicu“), z obsahové přeci jen slouží na doplnění reprodukce předných reprosoustav. Z tohoto pohledu je jejich reprodukce více než dostatečná. Kino složené z předních a zadních stodvacítek, samozřejmě, s podporou centra a subwooferu bude hrát určitě výborně. Jejich výhodou jsou vzpomínané kompaktní rozměry, malá hloubka a v bílém vyhotovení na stěně nekřičí.

Série reprosoustav JBL Arena míří do naší malé slovenské arény, v níž jsou hojně zastoupeni bojovníci i z jiných kmenů. JBL Arena má však určitě předpoklady na to, aby byla vzhledem na výborný poměr ceny a kvality zvuku v boji o slovenského zákazníka úspěšná.

JBL Arena
comments powered by Disqus